Psychoterapie

„Psychoterapie je přátelské utkání, při kterém má bodovat psychoterapeut, ale vyhrát klient“.
(prof. Jaroslav Skála)

Znáte to, čas od času se každý z nás cítí špatně. Stres, vyčerpání, velké pracovní nasazení nebo problémy v osobním životě nás mohou natolik „vysát", že můžeme získat pocit, že se snad „zblázníme". To, že každého z nás občas něco zabolí, potrápí, zatíží je zcela normální a běžné. Avšak je-li trápení příliš dlouhé, intenzivní nebo hluboké, začíná ničit naše důležité vztahy a negativně ovlivňuje naši schopnost pracovat, rozvíjet se, milovat.

A tady nám vzniká možnost uplatnění psychoterapie. Psychoterapie je obor skutečně zajímavý a pevně ukotvený v humanitních ideálech evropské kultury. Smyslem a cílem psychoterapie je prostřednictvím psychologických postupů a metod pomáhat lidem vnitřně destabilizovaným a často nemocným a nešťastným. Jinak řečeno – psychoterapie zahrnuje prevenci, léčbu a rehabilitaci poruch zdraví specifickou komunikací a vztahem mezi psychoterapeutem a klientem či pacientem. K psychologickým prostředkům psychoterapie patří především slovo, ale i mimika nebo mlčení, emotivita a emoční vztahy, učení a manipulace prostředím.

Zcela obecně, psychoterapie nám pomáhá přicházet na to, co a jak s vlastním životem. Neustále řešíme nějaké otázky, ocitáme se před problémy, překážkami, na životních křižovatkách. Musíme se rozhodovat, jednat, prožíváme těžká období. Mnozí z nás pak potřebují někoho, kdo s nimi bude schopen smysluplně komunikovat o podstatných otázkách jejich života, aniž by k nim byl vázán poutem osobního vztahu či společenské role. Tato potřeba není slabostí ani nesamostatností. I když pro značnou část veřejnosti je psychoterapie stále ještě něčím, nač jsou odkázáni pouze ti, kteří v životě selhali.

Ovšem daleko spíše je psychoterapie projevem touhy po změně, snahy obstát co nejlépe, tendence nepodlehnout zvykům a zaběhlým stereotypům, odhodlání nerezignovat.

Pro koho je psychoterapie určena

Na psychoterapeutická sezení přicházejí lidé, kterým se něco stalo nebo které něco intenzivně trápí. V řadě případů jde o vyostřené vztahové problémy, o rodinné krize – tedy o situace, které člověka tíží a v nichž blízcí nejsou nebo nemohou být oporou. Rovněž častě jsou návštěvy těch, kteří si chtějí něco ujasnit a blízké neradi zatěžují. Na psychoterapii přicházejí i ti, kteří nechtějí riskovat indiskrétnost v okruhu svých známých a přátel.

Psychoterapické poradenství

Někdy zde nejde ani tak o psychoterapii jako spíše o poradenství. Poradit, znamená nabídnout poměrně jednoduché kroky, které se v těch, či oněch situacích obvykle osvědčují. Nabídnout je a nechat klientovi na zvážení, jestli je akceptuje či nikoliv. Poradit znamená informovat. Může to pomoci ke zvládnutí akutní situace. Nevýhodou rad je jejich povrchnost a téměř neúčinnost, pokud jde o vnitřní problémy, o to, jak se člověk cítí a co by skutečně potřeboval. Zde rady nepomohou, zde začíná psychoterapie. Psychoterapeut neradí, nepředkládá připravené recepty, ale pomáhá klientovi uvědomovat si, co se děje v jeho nitru, dešifrovat to, co prožívá. Až v návaznosti na to se zkoumá co je potřeba udělat navenek. Pomáhá klientovi propojit to, co prožívá s tím, co dělá. Psychoterapeut je v předstihu svou odbornou erudicí, klient svou specifickou zkušeností.